Imunita, jak to s ní vlastně je? Někdo z nás ji má silnou, jiný zase slabou. Jak vlastně imunita funguje? A věděli jste, že máme imunity dvě? Ne? Pokusím se vám to trochu zjednodušeně vysvětlit.
Naše imunita se dělí na vrozený a adaptivní imunitní systém.
Článok Imunita vo forme podcastu
Vrozený imunitní systém
Je ten s kterým se narodíme. Je to taková první obranná linie, bez které bychom zemřeli. Mezi jeho vlastnosti patří, že dokáže rozeznat vlastní buňky od cizích. Pokud rozezná něco cizího jedná okamžitě. Vrozený imunitní systém obsahuje silné vojáky(makrofágy a neutrofily), kteří útočí hlava nehlava. Zbraně vrozeného imunitního systému nejsou dělané k rozeznávání konktŕétních útočníků, ale účinkují proti širokému spektru nepřátel. Je to taková naše základní výbava: obsahuje vše nezbytné, ale není vybavena specifickými předměty. Vrozený i.s. je silný. Většinu mikroorganismů, co do nás proniknou rychle zlikviduje, aniž bychom si toho vůbec všimli.
A co jsou ti Makrofágy a Neutrofily?
Makrofágy a neutrofily jsou pro naše tělo velmi důležité, protože vytvářejí zánět. Zánět si můžeme představit jako takové bitevní pole, které zabraňuje nepříteli jít dál do těla. V praxi to znamená že zamezuje rozšíření napadení a omezuje ho pouze na jedno místo. Makrofágy a Neutrofily tvoří vlastní třídu Fagocyty, neboli požírající buňky. Makrofág rovná se „velký papkáčik“ takovej Otesánek. „Polyká“ své nepřátele nebo odumřelé buňky. Spolkne je do sebe a díky svým smrtelným látkám rozpouštějící hmotu oběť rozloží na aminokyseliny, cukry a tuky. Tato přeměna odpadu na námi prospěšné látky je velmi šikovná. Představte si, že v reálném životě byste dokázali proměnit odpadky na plnohodnotné jídlo. Část z látek si makrofág v sebe ponechá jako svoji potravu a část vyvrhne ven, aby nasytil i ostatní buňky v těle. Tomuhle porcesu se říká fagocitóza. Touto recyklací se tak tělo zbavuje při napadení nepřátelských armád a zároveň i jejich odpadu. A jak už jsem zmínila, krom nepřátel makrofágy pojídají i kousíčky nás samotných. Jedná se o staré buňky, kterým vypršela jejich životnost. Aby se staré, nebo poškozené buňky nevyvinuly v něco jiného jako je třeba rakovina, spáchají samy sebevraždu. Té se říká apoptáza. Buňky vyšlou do těla signál, který dává najevo, že tu už končí a samy se pak zničí apoptázou. Signál který vyslaly, nasměruje Makrofágy, které posbírají zbytky zasebevražděné buňky a zrecyklují je.
Makrofágy krom sbírání odpadu pomáhají s koordinací ostatních buněk, uzpůsobují bitevní pole, říkají ostatním buňkám co dělat a zda je třeba ještě bojovat. Na závěr bitvy podněcují hojení ran. Dožívají se až několika měsíců a jsou všude v našem těle. A jako bonus obsahují většinu inkoustu z našeho tetování.
Neutrofily si můžete představit jako sebevražedné hladové opice na koksu s rotočáky. Jedná se o všestranný zbraňový systém, který je navržený tak, aby se rychle vypořádal s nepřáteli. Téhle imunitní buňky je v těle nejvíc a řadí se mezi nejúspěšnější. Jsou ale zároveň velmi nebezpečné a tak se rodí s nouzovým vypínačem. Oproti Makrofágům žijí pouze pár hodin. Riziko, že by udělali více škody než užitku je vysoké a tak se pravidelně několik miliard Neutrofilů zasebevraždí.
Jak funguje náš nafrčený neutrofil v boji? Krom požírání nepřátel disponují další taktikou útoku. Mohou nepřítele pokropit kyselinou a nebo umí naklást past tvořenou sítí z vlastní DNA, při čemž některé následkem této taktiky sami zemřou. Můžete si to představit tak, že jakmile naše opice na koksu rozpozná nepřítele, začne střílet hlava nehlava. Nepřítele zmrzačí, ale zároveň to schytá pár civilních buněk (našich buněk, které se snažíme chránit). Což není úplně efektivní z hlediska dlouhodobého boje. Při volbě druhé taktiky útoku opice vyvrhne svoje vnitřnosti ven jako síť, která krom toho že nepřítele zraní, vytvoří fyzickou bariéru, přes kterou se bakterie a viry těžko dostávají.
Adaptivní imunitní systém
Na začátku našeho života ho z části přijímáme mateřským mlékem, ale postupně si ho budujeme až v průběhu let. Oproti vrozenému imunitnímu systému je ten adaptivní specifický. To znamená, že přesně rozezná (díky svým receptorům) konkrétního nepřítele. Má neuvěřitelnou zásobu všech možných receptorů, na všechny nepřátele ve vesmíru. Receptor si můžeme představit jako takové anténky ve tvaru puzzle na povrchu imunitní buňky. Do které když zapasuje konkrétní antigen (kousíček nepřítele, který imunitní systém dokáže rozpoznat) spustí to aktivaci imunitního systému k obraně. Adaptivní i.s disponuje speciálními předměty, kterými dokáže nepřítele zničit (např. protilátky). Jeho však nejdůležitější vlastností je to, že posiluje vrozenou imunitu. Oba systémy jsou úzce provázané a pracují spolu. Mezi adaptivní i.s. řadíme T- a B-lymfocyty.
T-lymfocyty
T-lymfocyty jsou typy bílých krvinek, které jsou produkovány v kostní dřeni a poté se dále vyvíjejí v thymu (brzlíku), což je orgán umístěný za hrudní kostí. Zde procházejí selekcí. Můžeme si to představit jako takový výcvik, kde přežijou jen ti co úspěšně na závěr složí zkoušku. Odsud jsou pak krví dopraveny do Lymfatických orgánů.
T-lymfocyty mají schopnost rozpoznat a reagovat na specifické patogeny (libovolný mikroorganismus způsobující onemocnění, aka vetřelec, díky kterému jsme ochořeli. Mezi Patogeny patří např. Bakterie, viry, mikroorganizmy) .T-lymfocyty se dělí na různé typy,:
Pomocné T-lymfocyty (Th buňky)
jsou schopné rozpoznat cizí antigeny a aktivovat další typy buněk v imunitním systému. Tyto buňky produkují cytokiny, které stimulují další bílé krvinky, jako jsou B-lymfocyty a CTL buňky, aby zesílily imunitní odpověď.
Cytotoxické T-lymfocyty (CTL buňky)
jsou schopné rozpoznat a zničit buňky, které jsou infikovány viry nebo jsou nádorové. Tyto buňky uvolňují látky, které ničí cílové buňky, jako jsou perforiny a granzymy.
Regulátorové T-lymfocyty (Treg buňky)
jsou důležité pro udržení imunitní tolerance a zabránění imunitního systému před reakcí na vlastní tělesné buňky. Tyto buňky regulují imunitní odpověď a brání přehnané reakci imunitního systému, která může vést k autoimunitním onemocněním.
T-lymfocyty hrají důležitou roli v ochraně těla před infekcemi a nádorovými onemocněními.
B-lymfocyty
jsou typy bílých krvinek, které vznikají v kostní dřeni, kde i dozrávají. Odsud pak putují do lymfatických uzlin. Neprochází selekcí jako T-lymfocyty. K jejich mutaci dochází až při setkání s konkrétním antigenem (např. bakterie nebo viry přítomné v našem těle) který B-lymfocyty aktivuje. B-lymfocyty mají na svém povrchu specifické proteiny, tzv. B-receptory, (speciální anténku ve tvaru puzzle) které se vážou na cizorodé antigeny (zapadnou svým tvarem přesně do anténky B-lymfocytu). Po rozpoznání antigenů se B-lymfocyty aktivují, následně několikanásobně zvětší svůj objem a přemění se v plazmatické buňky které začnou produkovat protilátky, ty jsou pak schopné rozpoznat a zničit cílové antigeny.
Imunita v praxi: Jak probíhá takový boj?
Představte si, že se řízněte o rezavou pilu. Co se ve vašem těle děje? V místě kde jste se řízli dojde k zánětu. Ten si podrobněji probereme jindy. Ve zkratce stačí říct, že díky zánětu se infekce nedostane dál do těla. Zánět způsobí to, že se místo zalije lymfou, bude více prokrvené a cévy budou více propustné. Vše z důvodu, aby do místa boje mohli proudit naši vojáci imunitního systému. První na řadu přichází makrofágy a neutrofily. Naši polykači a opice na koksu s rotočáky, kteří zahájí okamžitý boj proti nepříteli. Zároveň naši vojáci vypustí cytokiny. Cytokiny jsou malé proteiny, které krom jiného informují jiné buňky imunitního systému o místě napadení a navedou je na bitevní pole abychom naši obranu posílili. Pokud vrozený imunitní systém vyhrává, buňky budou vylučovat méně cytokinů. Tím pádem, už nebudou přicházet nové posily. Pokud vše půjde tak jak má, vojáci zneškodní nepřítele, imunitní soustava se sama vypne. Buňky imunitního systému se na konci postupně samy zneškodní přímo v místě bojište. A je konec. Tahle situace nastává velmi často a mi o ni ani nevíme. Stačí totiž např vdechnout nějakou bakterii a naše opice a Otesánci okamžitě přispěchají do boje.
Pokud ale vrozený imunitní systém nestačí a proti nepříteli prohrává, přichází na pomoc adaptivní imunitní systém. Představme si, že veškeré bakterie byli vrozenou imunitou zlikvidovány, až na jeden druh, který obraně odolal. Dotyčná bakterie se v ráně zahnízdila a rychle rozmnožila. Krmí se živinami určenými pro naše buňky a všude začínají vyměšovat chemické látky, které naši obranu zraňují a zabíjí. I když přicházejí nové a nové posily, je to málo. Makrofágy a Neutrofily začínají být unavenýa na boj nestačí. Místo po říznutí začíná více otékat a bolet. Z rány nám vytéká nažloutlý hnis. Ten obsahuje mrtvoly milionu neutrofilů, kteří za nás položili život, dále odumřelé civilní buňky(naše buňky), zabité nepřítele a antimikrobiální látky.
Na řadu přichází dendritické buňky. Jsou to takoví vysavači, kteří se nacházejí všude po těle. Permanentně do sebe nasajou naše tělní tekutiny. Ty v sobě vyhodnotí a zase je vyvrhnou ven. Pátrají, jestli se někde v našem těle nevyskytují bakterie, viry, umírající civilní buňky a nebo poplašné cytokiny. Pokud na něco z toho narazí, přepnou se do vzorkovacího režimu. To znamená, že začnou sbírat co nejvíce vzorků, které už ale nevyvrhují, ale uchovávají si je v sobě. Dendritické buňky dokonce dokážou rozeznat i konkrétní druh bakterií a díky tomu ví, jakou nasadit obranu. Takže dendritická buňka v místě vaší řezné rány právě nachytala veškeré vzorky a informace o nepříteli a vydává se skrz lymfatický systém pro posily adaptivního imunitního systému. Dendritická buňka dorazí do lymfatických uzlin, kde hledá konkrétní T-lymfocyty, odpovídající vzorkům bakterie která na nás útočí. Najde ho tak , že ukáže vzorky bakterie T-lymfocytu. Pokud vzorky zapadnou přesně do receptoru (anténky v konkrétním tvaru puzzle) aktivuje tak T-lymfocyty do boje.
Krom T-lymfocytů, které probudily k životu dendritické buňky, přichází do boje také B-lymfocyty. Ty se aktivovaly samy. B-lymfocyty čekají v lymfatickém systému, dokud okolo nich neprojde antigen (kousíček nepřítele, který imunitní systém dokáže rozpoznat), který by se přichytil na jejich receptor. Jakmile se na něj přichytí, zaktivují se.
Jen co se na bojiště dostanou buňky adaptivního imunitního systému , vetřelci to mají spočítaný. T-lymfocyty podpoří v bitvě makrofágy a zároveň začnou napomáhat likvidaci a hojení. Aktivované B-lymfocyty narostou do dvojnásobného rozměru a transformují se do plazmatické buňky. Jako plazmatické buňky pak začnou všude chrlit protilátky, které zaplaví naší lymfu, krev i tkáňový mok. Protilátky patří k nejlepším zbraním a můžeme si je představit jako takový „hashtag smrti“. Funguje to tak, že se na nepřítele sesypou jako houf malinkatých much. Začnou do nepřítele dělat díry a trápit ho. Krom toho mají protilátky na jedné straně taková klepítka, díky kterým se dokážou přichytit na jednoho i více nepřátel najednou a spojit je tak v jednu velkou kupu. Taková to kupa nepřátel je více viditelná a jednodušeji zneškodnitelná pro makrofágy a neutrofily. Zároveň protilátky naše nepřátele ochromí a znehybní. Nebo v případě virů přímo neutralizují a tím pádem zabrání infikování dalších buněk.
Na konci bitvy se T-lymfocyty připojí k hromadné sebevraždě. Jen některé z nich zůstanou a usadí se v místě bývalé infekce, aby tkáň chránili před budoucím napadením. Zánět ustoupí, tkáň se zklidní, otok splaskne. Poškozená tkáň dorůstá a mladé civilní buňky nahradí ty zabité. Proběhne plošná regenerace.
NK buňky (anglicky Natural Killer Cells)
Na závěr bych chtěla ještě vzpomenou jednu důležitou buňku o které jsme si v našem hrubém příkladu imunity nepovídali. A to o „Popravčích“. Naši popravčí neúnavně pátrají po jakékoli nekalosti. Loví dva druhy nepřátel a to buňky infikované virem a nádorové buňky. A jak takové buňky rozpoznají? Naši popravčí kontrolují, zda buňky nevykazují známky stresu nebo jim nechybí molekuly MHC I. Je-li buňka pod velkým tlakem, což znamená, že ji něco škodlivě ovlivňuje, protože ji např zevnitř narušuje virus, který se v ní ukrývá, nebo začne vykazovat známky rakovinového bujení a nepracuje tedy tak jak má – začne taková buňka na povrchu membrány vysílat stresové signály.
Jakmile na takovou buňku narazí náš popravčí, bez řečí jí nakáže, aby spáchala sebevraždu. To samé se děje, pokud popravčí zjistí, že buňka na svém povrchu nemá molekulu MHC I. Ta většinou zmizí, pokud je buňka napadena virem. Ten se zničením MHC I receptorů skrývá před T-lymfocyty, ale před NK buňkami se tak paradoxně ukáže. Takže takováto buňka po impulzu od popravčího spáchá sebevraždu apoptázou.
Jak posílit imunitní systém?
Právě jste se dozvěděli jak hodně zjednodušeně náš imunitní systém funguje. No a jak ho posílit? Imunitní systém je velmi složitý a vyvinout prášek, který by přímo stimuloval konkrétní lymfocyty, nebo naše opice na koksu je hodně nebezpečný. Systémy jsou mezi sebou úzce provázány. A tak jediná možnost jak posílit imunitní systém je zdravý životní styl. Tím totiž můžeme předejít tomu, abychom sami své buňky zraňovali a náš systém tak neoslabovali.
Jídlo
Zdravou stravou lze ovlivnit spoustu věcí v těle. Už jen to že do těla nebudete tlačit cukr, špatné tuky a alkohol, které tělu ubližují a podporují zánět. Zároveň pokud tělu dodáme správné živiny, podpoříme tak životnost a tvorbu zdravých silných buněk, které nás budou moci chránit. Nejlepší jak do sebe dostat kvalitní jídlo, je z opravdových surovin. Tedy takových které nejsou průmyslově zpracované. Ideálně bio potraviny bez postřiků, živočišné produkty z volného chovu, pasoucí se na trávě, prostě bio. Vyhnout se rafinovanému cukru, ztuženým tukům a rafinovaným olejům. Čtěte etikety a složení. A přemýšlejte nad tím, co jíte. Jídlo není pouze kalorická hodnota, která vám dodá energii. Ale je to komplexní informace pro náš celý organismus. Vše co do sebe dáme, musí naše tělo zpracovat. Tak proč mu to ztěžovat a oslabovat ho a tím i oslabovat sami sebe?
A co takový půst? Záleží jak dlouhou dobu bez jídla zvolíme, v závislosti na to pak můžeme dosáhnout následujícího: nárůst nových bílých krvinek které zvyšují obranu proti infekci a chorobám. Krátkodobý půst také může snížit zánětlivou odezvu těla, což může pomoci snížit riziko chronických zánětlivých onemocnění. Více o půstu a přerušovaném půstu se můžete dočíst tady.
Pohyb
Pohyb našemu tělu prospívá už jenom z toho důvodu, že usnadňuje rozvoz látek po těle stejně tak bílých krvinek a pod. Podporuje cirkulaci krve a všech živin. Živiny jsou důležité pro stavbu a tvorbu všech buněk v těle.
Kromě toho, pravidelná fyzická aktivita může snižovat zánětlivé procesy v těle, což může snížit riziko chronických zánětlivých onemocnění, jako jsou srdeční choroby, diabetes, nebo některé typy rakoviny. Dále, pravidelná fyzická aktivita může pomoci snížit hladinu stresu, což může mít pozitivní vliv na imunitní systém.
Spánek
Během spánku se imunitní systém obnovuje a posiluje, což může pomoci snížit riziko onemocnění.
V průběhu spánku se produkuje hormon melatonin, který působí jako antioxidant a pomáhá chránit buňky před poškozením. Dále dochází k produkci cytokinů, které jsou důležité pro imunitní odpověď těla. Cytokiny pomáhají při boji proti infekcím a zánětům a zlepšují také komunikaci mezi různými buňkami imunitního systému.
Pokud nedostáváme dostatek spánku, může to mít negativní dopad na imunitní systém. Studie ukazují, že nedostatek spánku může snížit hladinu cytokinů a zvýšit zánětlivou odpověď těla, což může zvýšit riziko infekcí a zánětlivých onemocnění. Nedostatek spánku může také snížit účinnost vakcinace, což znamená, že vakcíny nebudou mít takový účinek jako u lidí, kteří dostávají dostatek spánku.
Celkově lze říci, že spánek má velký vliv na imunitní systém člověka a nedostatek spánku může mít negativní dopad na zdraví. Je důležité dbát na dostatek kvalitního spánku, aby se imunitní systém mohl účinně bránit infekcím a udržovat celkové zdraví těla.
Doplňky stravy
Velmi ožehavé téma, které poslední dobou stoupá. Z mého pohledu je prvořadé, aby jste nejdřív dodržovali správnou životosprávu, pohyb a spánek. Protože pokud budete sedět celý den u počítače a jíst ,,mekáč“, žádný vitamín vás nespasí. Pokud ale dodržujete vše zmíněné, ale žijete ve městě, většinu dne trávíte v budově a nemáte vlastní zahrádku na které byste si vše pěstovali, v tomhle případě bych volila doplnění vhodných vitamínů. To o které se jedná se dozvíte nejlépe z krevních testů. Pokud ale nechcete nebo nemůžete investovat peníze do takového rozboru, můžete experimentovat na sobě. Seznam a doporučení základních suplementů najdete TADY. Volte ty, o kterých si myslíte že ve svém životě máte nedostatek. Krom doplnění základních vitamínů, můžete svoji imunitu podpořit medicinálními houbami. Ne nejsou to lysohlávky. Z těhle vám tak bavit nebude. Ale vaše tělo a mikrobiom se potěší. Více o houbách se dočtete TADY.
Závěrem už jen doporučím aby jste si značili svoji suplementaci. Ne všechny doplňky je dobré brát každý den a je dobré svému tělu dopřát čas od času pauzu. A nezapomínejte že někdy méně je více. S ničím se to nemá přehánět.
Takže co si z tohohle článku odnést? Imunitní systém je pěkně složitý. A pokud tu chceme být dlouho a zdraví, začněte prevencí a zaměřte se na to, jak svůj život žijete, jak často se hýbete a co jíte. Protože právě to je základ pro zdravou imunitu.
Děkuji za vaši pozornost. Doufám že se vám článek líbil.
Váš tým Be Here
Zdroje:
Philipp Dettmer – Imunita (2022);
https://www.nature.com/articles/s41591-019-0675-0;
https://doi.org/10.1084/jem.166.6.1654
*Upozornenie*
Tento príspevok obsahuje Affiliate odkazy. Čo znamená, že ak uskutočníš nákup na webe ktorý odporúčame cez náš link, dostaneme z tohto nákupu malú províziu. Neboj, teba to nestojí ani cent a pomáhaš tak udržiavať tento web pri živote. A nezabudni, že vždy odporúčame iba produkty a weby, ktorým veríme a sami ich používame.
Ďakujeme za dôveru.